AGRESIVITA U PSA

Ačkoliv je agresivita u psa velmi nepříjemným problémem, je třeba si připomenout, že agresivita patří do normálního repertoáru chování šelem psovitých - bez agresivity by pes nemohl přežít, umožňuje mu lovit, zařadit se do hierarchie smečky, ubránit sebe, své teritorium i potomky před napadením. Při porozumění a nápravě agresivního chování musíme pochopit a rozlišit odlišné druhy agresivity, která má mnoho různých forem a vyvolávajících příčin a teprve pak zvolit adekvátní postup při převýchově konkrétního agresivního psa. A protože právě agresivita je jeden z nejčastějších problémů v soužití člověka se psem, budeme se jí věnovat obšírněji a rozebírat jednotlivé druhy a příčiny agresivního chování psa a z těch budeme vycházet při hledání nápravných postupů. Při správném posouzení agresivní reakce svého psa musíme především pozorně sledovat a správně rozeznávat signály, které vysílá a velmi důležité je také vnímat souvislost agresivity s prostředím a situací, kde se projevuje. Při zanedbání jakéhokoli projevu agresivní reakce může dojít k jejímu stupňování .A jako ve všech případech, je předcházení problému lepší než jeho řešení. Většinou lidi nevnímají nebo neumí dekódovat první varovné signály, které pes vysílá svým chováním - často ještě dlouho před tím než poprvé zaútočí a z vlastního útoku psa jsou často doslova ohromeni. Mnoho z nich se cítí zrazeno ve své důvěře ve psa, od kterého takovou reakci nečekali, protože vědomě či podvědomě očekávají ve psím chování logiku a zákonitosti chování lidského. Řada lidí na psí agresi pak neadekvátně zareaguje strachem či agresí namířenou ke psu a celý problém se prohloubí a zacyklí a teprve pak hledají pomoc odborníka. Přestože lidé věrně popíšou chování psa, málokdy jsou si vědomi spouštěcích mechanizmů ve svém vlastním chování a nedokáží zevnitř uchopit celou situaci tak, jako zkušený externí pozorovatel z řad veterinárních etologů, etopedů a kynologů. Proto je opravdu nutná osobní návštěva u odborníka, kterou není radno odkládat. Čas pracuje v takovém případě vždy proti vám, nežádoucí agresivní reakce psa se prohlubuje a upevňuje. Pojďme se nyní tedy zaměřit na konkrétní druhy agresivit a podívat se na možnost jejich korekce: Agresivita obranná - způsobená strachem: S touto agresivitou se setkáváme u psů přicházejících do útulku velmi často. Pokud pes nemůže utéci z prostředí, které vnímá jako ohrožující, je přirozené, že přechází do obranné agresivity. Takový pes většinou zaujímá charakteristický přikrčený postoj, někdy vyhrbí střední část trupu, pes má vtažený mezi nohy, někdy úplně přilepený ke břichu, uši přitisknuté k hlavě a pysky stažené vzad, pes dává najevo, že se bude bránit, pokud si bude myslet, že musí a napadne každého, o kom si myslí, že jej ohrožuje. Psa je napřed potřeba si ochočit a vzbudit jeho důvěru. V útulku ho ponecháme určitou dobu o samotě, kdy má čas seznámit se s prostředím, ve kterém se nachází a uklidnit se. Snažíme se s ním navázat dobrý kontakt pomocí krmení a na procházkách upevňujeme svoje postavení lehkým výcvikem, pokud už se nám podařilo navázat se psem kontakt. Dále postupujeme stejně, jako je uvedeno v kapitole o bázlivosti - postupným přivykáním psa na podněty, kterých se obává a budí v něm agresi a to tak, aby během přivykání k agresi nedošlo, jinak je potřeba celý proces opakovat znova. Pokud je pes agresivní při česání nebo u veterináře, při ani před výkonem ho nehladíme a nechlácholíme a rovněž jej za agresivitu netrestáme. Postupně ho učíme se výkonu podrobit bez odporu pomocí systematické desenzibilizace. Učíme psa nechat si otevřít tlamu, při čištění očí začínáme v okolí oči, které hladíme tamponem, u česání na místech, které je mu příjemné, u tlapek a citlivých míst ho jemně hladíme rukou a postupně zvyšujeme podnět, ale nikdy ne do té míry, aby došlo k agresi. Za dobré chování při výkonu pejska odměníme speciálním pamlskem, ke kterému jindy nemá přístup. Je nezbytné, aby majitel psa byl sám přesvědčen, že to, čemu se pejsek podrobuje, je pro jeho dobro a je to nutné. Klidná sebedůvěra majitele a nevyhnutelnost zákroku psa přesvědčí, aby výkon přetrpěl. Nesmíme dopustit, aby se pes naučil, že když zavrčí, kousne a uteče, tak se mu toto chování vyplatí a výkonu se vyhne. Když není čas na psa takto postupně připravit na ošetření, musíme především zajistit, aby nedošlo k úrazu. Při veterinárním ošetření takového vystrašeného pejska nezbývá než nasadit náhubek nebo fixační náhubek z obvazu. Majitelé své pejsky často velmi podceňují a nevěří, že by mohli kousnout, když to doposud neudělali. Pokud však strach psa překročí určitou mez, kterou má každý pejsek v sobě nastavenou jinak, pochopitelně zaútočí, neboť se přesvědčen, že bojuje o svůj život a může zaútočit velmi razantně. Vyplatí se nám proto dát důraz na prevenci a psa znehybnit a opatřit dobře utaženým měkkým košíkem. Pokud psa sami neudržíte, domluvíte se s někým, kdo vám pomůže, protože v ordinaci je často pouze veterinář, který se bude zabývat vlastním výkonem .